B/CZ/Úkol

---

Modul VIII.

• Vraťte se ke svému úkolů z prvního modulu, ve kterém jste subjektivně popsali model ideálního projekťáka. Zrevidujte svůj popis – udělejte verzi 2.

Popsali byste ideálního projekťáka nyní jinak?

• Pokud ano, v čem spatřujete nejzásadnější rozdíly svého nynějšího pohledu se svým minulým pohledem?

• Pokud ne, co považujete za ty úplně nejdůležitější vlastnosti z vámi popsaných a proč?

Řešení:

Můj popis z 1. modulu:

„Domnívám se, že je to sektor, ve kterém se často můžou nacházet i menší firmy a instituce, proto by bylo dost vhodné být někým, kdo má do slušné míry oborové znalosti. Pokud ne, informační služby a technologie jsou takové odvětví, že by bylo záhodno mít dostatečně vysoké digitální kompetence či datovou gramotnost. Pokud bych vybíral i podle sylabu našeho oboru, myslím, že by bylo velice záhodno mít znalosti  ohledně informační politiky a managementu. Znalosti stavu a pojetí v ČR, znát metody vývoje jako jsou Agile, Lean apod. Nepožadoval bych vůbec schopnosti programovat.

Ze softskills bych viděl jako důležité jednoznačně komunikační dovednosti. Jestliže má produkťák komunikovat z vnějškem i zevnitř, o tom pak není žádný pochyb. Nezařazoval bych zde schopnosti multitaskingu, neboť se jedná o mýtus, ale mít schopnost a intuici ohledně řízení času a prioritizace. Mít tak nějak v „okamžitém podvědomí“ onen „bigger picture“.

Taky by měl znát terminologii, což sice spadá pod oborové znalosti, ale i kdyby ty chyběly, tak alespoň se je doučit.“

Zpětná vazba:

„Opět s vámi musím naprosto souhlasit. Na pozici PM nepotřebujete člověka, který by byl schopný v IT jednotlivé pozice sám nahradit (tj. nemusí umět programovat, kreslit grafiku, provádět bezpečnostní tety apod.), ale musí ta jednotlivá odvětví chápat principiálně. Mimo hard-skills z oboru projektu by měl mít určitě ideální projekťák hard-skills z oblasti projektového managementu jako takového (a ideálně i zkušenosti).

(…)

Zejména v IT je nutné umět komunikovat s „ajťáky“. Komunikace s IT sektorem je dost specifická a PM často stojí mezi byznysem a IT a komunikaci mezi nimi oběma světům překládá tak, aby si rozuměly. Řízení času a prioritizace – zkrátka organizační dovednosti – jsou určitě důležité. Do velké míry tyto věci vychází ze zkušenosti. Ale pokud zkušenost chybí, dá se to kompenzovat intenzivnější kontrolou.

(…)

Ano, tohle je jedna ze složek umění komunikace v IT, kde ta terminologie pomáhá v tom být exaktní (podobně např. jako v oboru práva).“

Osobu projekťáka bych nyní popsal trochu jinak s tím, že bych moc neměnil popis, který jsem ztropil v prvním modulu, jen bych ho o nějaké informace doplnil. Zpetně musím konstatovat, že jsem se správně trefil do několika věcí, hlavně v tom, že je vždy přece jen o něco lepší, když má projektový manažer oborové znalosti. Zadruhé jsem se dost strefil (ve vztahu k naším doménám samozřejmě, i když do velmi podstatné míry to bude platit úplně všude snad kromě klubu survivalistů) do digitálních dovedností jako je digitální kompetence a datovou gramotnost. Zde bych doplnil, že mne v materiálech překvapil rozsah těchto kompetencí. Třeba kompetence vyhledávání a obzvláště na googlu. Na KISKu se na to klade důraz a sám operátory používám běžně, že už mi možná nepřijde, o jak cennou hard-skill se může jednat. S Excellem souhlasím, Excell je jako kolo, bez něj by lidská civilizace zkolabovala.

Do soft-skills bych přidal schopnost pozorování a schopnost pokládat dobré otázky. Obojí je podobně jako vyhledávání něco, co si lidé nemusí spojit se slovem skill, ale jedná se o důležité věci. Pozorování např. u managementu vztahů a lidských zdrojů. Pokud mám se nějakým aspektem/problémem pracovat, musím si jej všimnout. Mám-li si více všímat, musím se naučit pozorovat.

O to více bych zdůraznil komunikační dovednosti, ale taktéž vyjednávací a i manipulativní techniky. 48 zákonů moci Greena nebo něco v tom smyslu. Vezměme si, že jsme nenařízení nadřízení. Nároky na neautoritativní vedení musí být velké.

Jako poslední bych doplnil popis o flexibilitu. Víme co myslíme, někteří lidé se zdají být celkově jako zpomalený film. Než se s něčím seznámí, než se s něčím vyrovnají. Než něco pochopí atd. Přídavná jména dynamický a mrštný se spojují s fyzickými dizpozicemi, já myslím, že se dají vztáhnout i na osobnost jako takovou.

• Hypotetická situace: Hlásíte se na pozici juniorního projektového manažera v nějaké organizaci. Na pohovoru dostanete otázku: „Co od vás mohou kolegové – členové projektového týmu – jako od nového projekťáka očekávat?“ Napište, jak na takovou otázku odpovíte a proč zrovna takto.

Řešení:

„Vyznávám kult těžiště. Těžiště je místo tělesa, ve kterém se na sebe působící síly vyruší a těleso se nepřeklopí ani na jednu stranu. Je stabilní. Jako projektový manažer budu vždy hledat takový stabilní bod mezi potřebami a přáními všech stran, tj. organizace, týmu a zákazníka. Přehlédnutí jakékoliv takové síly nás může převrhnout a abychom správně vypočítali tuto sílu, musím dobře vědět, kam až paže našeho tělesa zasahují. Proto se hodlám dívat a automaticky předpokládat, že nám něco zůstává skryto. Nedostatky, finance, hněv, čas, vize, motivace, cokoliv.“

Ne, že by mi takový způsob vyjadřování byl nepřirozený, a negarantuju, že něco takového přes svou nervozitu řeknu. Ale někde jsem četl, souhlasně, že méně znamená více a že dobře formulovaná dostatečně obecná řeč zapůsobí více, než nesmyslné žvatlaní (byl to asi jeden ze 48 zákonů moci). Zároveň má metafora onen poetický potenciál věci osvětlit zvláštní barvou, která nutí k zamyšlení a člověk poté stejný obsah procítí jinak.

• Představte si situaci, kdy člen vašeho týmu opakovaně dodává výstupy pozdě. Jde o důležitého člena týmu, o kterého si nemůžete dovolit přijít. Do dalšího výstupu zbývají dva týdny.

Napište, jak se zachováte, abyste zajistili, že nedojde k dalšímu zpoždění. Rozveďte, co všechno uděláte ihned a co všechno budete dělat během oněch dvou týdnů, které zbývají do dalšího výstupu.

Řešení:

Pokud jsem to již předtím neudělal, vygoogluju si osobu, popřípadě se podívám na reference. Popřípadě se zeptám důvěryhodné osoby, který dotyčného zná, co si o něm myslí ve smyslu jeho povahy, silných a slabých vlastností, rozpoložení. Tím si vytvořím informační podhoubí, které analyzuju a připravím si na jeho základě argumenty, které budou na dotyčnou osobu platit.

Poté bych přešel k osobnímu rozhovoru. Nikdy bych nevolil digitální medium, ale zásadně bych vedle rozhovor face to face, pokud možno v prostředí, kde se ona osoba cítí bezpečně. Lze se setkat se sandwichovou metodou kritiky, která říká, že bychom měli kritickou poznámku obalit dvěma pozitivními. To není špatné, ale osobně bych to zkombinoval s podobným sandwichem na rovině argumentů. Zkombinoval bych pozitivní a negativní motivací tím, že bych se snažil najít, v sandwichi, dva argumenty pro jeho vlastní zájem a jeden „hrůzostrašný“, který bude představovat peklo, které ho čeká, když se nepolepší. Něco typu „hrozí vám v krajním případě i několik let, pokud kvůli Vám ztratíme tolik peněz.“ Takže argumentace by byla kombinace: (pochvala – kritika [váš zájem – peklo – váš zájem] ocenění/důvěra – vtip).